Velikost textu

Rok 1939

S obavami sledovali občané počátkem roku Damoklův meč visící nad zuboženým Československem. Houpal se už pouze na tenké niti dnů a hodin. Již počátkem března 1939 se v hostinci ve Zlobicích opil Němec, správce velkostatku ve Věžkách, a v přítomnosti několika lidí vyhrožoval, že to Čechům brzo ukáže, protože 15. března budou Kroměříží pochodovat němečtí vojáci.

Starý Hitlerův plán likvidace Československé republiky se stával skutečností. Dne 14. března bylo vyhlášeno Slovensko samostatný státem. Drtivá zpráva se nesla od úst k ústům. Mizely všechny city bratrství, příbuzenství jazyka a krve. Celým městem zněla nenávistná slova :"Slováci nás zradili". Zpráva zasáhla stejně tak drtivě jako zpráva o Mnichovské dohodě. Vše se potvrdilo 15. března v 5 hodin ráno, kdy rozhlas vysílal:".... z rozkazu prezidenta republiky odevzdejte velitelům všech jednotek tento příkaz:" Německé vojsko zahájí dne 15. března o šesté hodině ranní obsazování Čech a Moravy..." Rozkaz vydal prezident Hácha, když v noci pod pohrůžkami a obrovským tlakem Hitlera v Berlíně, proti ústavě a bez souhlasu parlamentu, vydal naši vlast "pod ochranu Velkoněmecké říše".

Objevily se plakáty s dvojím textem. Nejprve německý a pak český překlad se spoustou mluvnických a pravopisných chyb. Vyhlašoval se v něm vyjímečný stav a za narušování pořádku a vystoupení proti Němcům bylo vyhrožováno vězením. Němci chtěli získat naše občany a zahájili propagaci nacizmu plakáty tištěnými v češtině. Mnoho přátel však nezískali.

Od 16.března 1939 se stala na území Protektorátu Čšechy a Morava platidlem vedle koruny také říšská marka v poměru 1:10.

Němci a to jak vojáci i civilisté skupovali co mohli. Živobytí, textil, kožené věci, obrazy a jiné umělecké zboží vše pro ně za výhodný kurs marky ke koruně za jednu marku deset korun. Obchody přeplněné zbožím zely zanedlouho prázdnotou.

Různé kulturní akce a církevní obřady se staly projevem proti fašistům a upevňovaly u občanů vědomí příslušnosti k českému národu. Jedním z projevů dobových nálad bylo manifestační uložení ostatků Karla Hynka Máchy na vyšehradském hřbitově, na Moravě pak všenárodní pouť na sv. Hostýn za účasti 80.000 poutníků.

V prvních dnech po okupaci hitlerovskými fašisty vznikla odbojová skupina Obrana národa. Tato celostátní vojenská odbojová organizace byla vybudována od shora dolů, s vojenskou důkladností. Její základ tvořili bývalí aktivní důstojníci a vojenští zaměstnanci. Postupně byli zapojováni záložní důstojníci, poddůstojníci a řadoví vojáci. Obrana národa byla hlavní a nejpočetnější složkou odboje s naprosto jednotnou snahou bojovat proti nacistickým okupantům a přinést národu opět svobodu. Organizace na Kroměřížsku se dělila na několik obvodů. Obvodu Kojetína a Morkovic velel starosta Sokolské župy hanácké pplk. Kurc, který do organizace zapojil celé její předsednictvo z Kroměříže a okolí. Obrana národa měla své lidi u protektorátního četnictva i městské policie, kteří vykonávali zpravodajskou službu a s nesmírným rizikem informovali včas osoby, které měly být zatčeny.

Ilegálně za hranice, především do Polska, odešli mnozí členové Obrany národa. Když bylo rozhodnuto o ilegálním odchodu pplk. Svobody a štkpt. Klvani do Polska, stal se ing. Brůža v dubnu velitelem Obrany národa na Kroměřížsku.

Síla Organizace, která vyjadřovala neporaženého ducha armády a hromadný odpor proti okupantům, měla však zpočátku nedostatečnou zkušenost v konspirační práci. Práce tak rozsáhlé organizace se nedala v okupované zemi dlouho udržet. Došlo k jejímu oslabení a případně i zničení dříve než mohla zasáhnout zbraněmi do boje. Za zásadní nedostatky nutno považovat začleňování lidí do organizace, jejichž morální ani bojové kvality se většinou neprověřovaly. Pozornosti gestapa nemohlo uniknout, že ilegální schůzky se sjednávaly v kavárnách a hostincích. Někteří odbojoví pracovníci si vedli dokonce seznamy osob, s kterými udržovali kontakt. Tak do odboje pronikli nacističtí agenti, na jejichž udání došlo k zatýkání. To většinou znamenalo smrt na popravištích.

Bez ohledu na počáteční ztráty se tvořily odbojové sítě s obdivuhodnou rychlostí. Pohotovostní čety a roty byly již budovány trojkovým systémem, aby okupanti, při náhodném zatčení některého z trojky, nemohli zatknout a rozbít celou síť. V dubnu 1939 byla vytvořena celostátní odbojová organizace Rada tří- R 3, v jejímž čele stáli: generál Vojtěch Luža, Dr. Josef Grňa, profesor Vysoké školy technické v Brně a štkpt. gen. štábu Karel Šteiner - Veselý. Toto hnutí navazovalo na činnost Obrany národa.Po rozbití Obrany národa nabyl PRV rozhodující význam při organizaci podzemního hnutí a měl přímé spojení s čs. vládou.

V listopadu 1939 byl zatčen vedoucí krajské organizace Obrany národa v Olomouci pplk. Weinstein. Následovalo zatčení ing. Brůži, který byl vězněn až do srpna 1943. Dále byl zatčen MUDr. A. Dubovský, pplk. Kurz a Jaroslav Roučka. Byli však propuštěni, protože ing. Brůža o svých spolupracovnících nic neprozradil.

Bez vypovězení války vtrhla 1. září hitlerovská vojska do Polska. Při sestavování plánu útoku vycházelo německé velení z koncepce bleskové války. Dne 3. září vyhlásily Německu válku Velká Britanie a Francie a následovaly Kanada, Australie a další státy. Následné vypovězení války spojenci, přivítali dřínovští občané s pocitem naděje.

Na území Polska vznikl český a slovenský legion pod velením pplk. Ludvíka Svobody. Do boje však již nemohl být nasazen. Ustoupil na území obsazené Rudou armádou kde se dostal do sovětské internace. Někteří vojáci odjeli bojovat do Francie. Piloti, kteří bojovali ve svazku polského letectva uprchli přes Rumunsko na střední východ. Polsko bylo do měsíce obsazeno německm a ruským vojskem, neboť v srpnu uzavřelo Polsko s Ruskem obchodní smlouvu, kterou pak doplnilo smlouvou o neútočení. Ještě než uplynul rok 1939 vyhlásilo Rusko válku Finsku.

Hospodářský život v Protektorátu se musel podřídit řadě různých opatření, zejména pokud se týkalo zásobování. První z nich, platné od 1. 10. 1939 bylo zavedení potravinových lístků na chléb, mouku, na maso a tuky, na kávu a kávové náhražky, na mléko a vejce, na těstoviny a rýži. Na lístky bylo také mýdlo, prací prášek. Do konce roku byly zavedeny lístky na textilie všeho druhu a poukazy na gumovou a koženou obuv. Potravinové lístky byly vydávány podle kmenových potravinových listů. Tak se zjistilo, že v Dřínově dne 14. 9. 1939 žilo ve 147 domácnostech žilo 632 obyvatel.

K vnitřním politickým změnám došlo zrušením všech politických stran. Povoleno bylo jen tzv. Národního souručenství - NS. Z počátku se naši občané domnívali, že to bude strana, která sjednotí národ proti okupantům a mnohdy celé obce do ní vstupovaly . Také v Dřínově, kde při posledních volbách bylo osm politických stran vstoupilo do této jediné strany téměř 100% obyvatel. Členstvo se oslovovalo "bratře" a zdravilo se heslem "vlasti zdar". Prvním vedoucím místního vedení byl jmenován okresním vedoucím továrníkem Pánkem z Morkovic rolník Martin Řezáč. Vedoucí okresů byli jmenováni krajskými vedoucími a ti samým prezidentem dr. Háchou. Místní vedoucí musel vyjmenovat členy místného vedení a přidělit jim funkce. Martin Řezáč byl známý široko daleko jako hodný člověk, který zastával obětavě 40 let různé funkce v místní samosprávě a dalších hospodářských korporacích. Dlouho své nadirigování do této funkce neunesl. Po krátké nemoci zemřel v listopadu 1939. Na poslední cestě ho doprovodilo velké množství občanů ze širokého okolí. Postupně občané prohlédli záměr fašistů zorganizovat národ na podkladě "vůdcovském" a NS souručenství se rozsypalo jak domeček z karet. český národ zapoměl na rozdíly v politickém smýšlení, semkl se do jedné řady a k nepočetným odrodilcům se otočil zády.

Rok 1940

Na celém obsazeném uzemí bylo provedeno sčítání zemědělských závodů a založeny tzv. štítky , čímž bylo provedeno šetření o pozemkové držbě.

V lednu byl nařízen odvod sádla z domácích zabíjaček, v únoru začala povinná dodávka vajec. Slepice byly spočítány a z každé se muselo odvádět 60 vajec ročně. Mrzlo od prosince do února. Mnoho zvěře pomrzlo. Ovocné stromy asi ze 2/3 vymrzly, švestky všechny. Němci rekvírovali obilí a koně i se sedly. Ve školách se po celý únor nevyučovalo.

Průmyslové zboží bylo zdraženo, ale ceny zemědělských produktů jen nepatrně. Zemědělci museli prodávat za vyšší ceny a někteří toho zneužívali k osobnímu obohacení. Byly zaplombovány šrotovníky, máselnice a nesměly se používat. Odstředívky byly zabaveny. Na zavedené lístky dostala dospělá osoba týdenní dávku masa 30 dkg a 1/16 litru odstředěného mléka na den. Rozrůstal se černý obchod. Aby se zamezilo dovážení potravin z venkova do města byly zřízeny hospodářské kontroly ve vlacích a na silnicích.

V květnu 1940 otevřeli Němci západní frontu a v rychlém sledu okupovali Holandsko, Belgii a Francie kapitulovala. Sny o tom, že válka brzy skončí, se rozplývaly. V srpnu zahájili Němci letecký boj o Velkou Britanii. V bojích se vyznamenali čs. piloti, kteří sestřelili 71 německých letadel.

Němci se dali do plánované germanizace naší země docela nezastřeně a metodicky. Bylo vydáno nařízení o zavedení výuky němčiny od třetí třídy v českých obecnýh školách. Revidovaly se knihovny a vyřazovala "závadná literatura". Přeškolit, přeformovat se měla všechna česká mládež. Nejprve se podrobili přeškolovacímu procesu pedagogičtí pracovníci. Bylo zrušeno vyučování českého dějepisu. Začalo zatýkání, kruté výslechy, mučení a popravování.

Smutně proslulé gestapo se širokou sítí konfidentů a zrádců národa s nevídanou brutalitou likvidovalo naše nejlepší lidi. S touto dobou se pojí výraz koncentrační tábor. Ve všech obcích měli fašisté své zástupce, aby český lid, který si zachoval svoji národní hrdost, přiměli k poslušnosti a plnění rozkazů. V Dřínově to byl především správce místního velkostatku Jindřich Jakesch. Podle jména byl českého původu, ale cítěním a jednáním pravý Němec, kterému pomáhalo několik místních občanů.

Fašistické Německo zaměřilo hospodářský život na pomoc boji za dobytí vlády nad světem. Český národ si byl vědom nebezpečí, které mu v případě vítězství nacistické říše hrozilo.

Válka vyžadovala zvyšování výroby zbraní, munice na nejvyšší možnou míru. Byl proto vyvíjen tlak na zvyšování výkonů na všech pracovištích. Mnoho lidí bylo nuceno nastoupit práci přímo v Německu. Spolu s příslušíky národů porobených Němci vytvořili zázemí, které zásobovalo válečnou mašinerii na plné obrátky.

Z Dřínova byli totálně nasazeno na práci v Německu, tehdy označovaného jako říše 19 osob:
Babák Alois ml., Deneš Josef, Kolařík Josef, Konůpka Karel, Klimková Marie, Klimková Růžena, Matula Vojtěch, Měrka Stanislav, Polišenský Antonín, Přibyl Kazimír, Přibyl Stanislav ml., Řezáč Bartoloměj, Srbecký Josef, Stáňa Alois, Stáňa Josef, Stáňa Karel, Šebečková Vlasta, Uličník Metoděj, Večerka František. Zemědělští dělníci, zaměstnaní u místního velkostatku museli nejvíce hrbit svá zda. Pokud někdo nepracoval k jeho spokojenost, bylo mu hned pohroženo tehdy pověstným pracovním úřadem se sídlem v Kroměříži. Ten měl stále dostatek pracovních míst po celé tehdejší Velkoněmecké říši. Proti rozhodnutí tohoto "arbeitsamtu" nebylo odvolání. Řada jmenovaných osob, poslaných na práci do Německa byli právě obětmi malé přízně zdejšího správce.

V Německu tragicky zahynul Antonín Polišenský. Někteří nasazení občané využili zmatků při bombardování německých měst spojeneckým letectvem a vrátili domů dříve, ostatní později, vesměs však ještě před skončením války.

Pro "vitězství říše" museli na úkor svých povinností přispívat i školní děti se svými učiteli. Většina vyučovacího času byla věnována práci na velkostatku od trhání ohnice, jednocení a okopávání řepy a brambor až po sběr klasů. Fašistům šlo o omezení vzdělání národa na nejnižší míru. Nestačilo, že zavřeli u nás všechny vysoké školy, ale podle nařízení mohlo přejít na měšťanskou školu jen 33 procent žactva. Pro nedostatek uhlí byly vyhlašovány tzv. uhelné prázdniny, které trvaly i tři měsíce. Na každého žáka byla stanovena měsíční norma 2 Kg odpadových surovin a ročně 1 kg léčivých rostlin. Sbíralo se železo, barevné kovy, textil, kosti a papír. Přesto nebylo papíru a děti chodily do školy s tabulkou, houbou a olůvkem na psaní. I křída byla vzácná a byla tak tvrdá, že většinou na tabuli nepsala.

Němci cílevědomě pokračovali v převýchově učitelů a žáků. Nastalo poněmčování, agenda se vedla německy, děti se musely učit německou hymnu. Každá hodina se začínala a končila arijským pozdravem, zvednutím pravé ruky. Zahájená válka se SSSR přinesla další likvidaci knih, ruských autorů.

Projevuje se velký nedostatek obuvi, který se řeší zhotovováním dřeváků. V městech je nedostatek potravin. Peníze ztrácí cenu a nastává výměnný obchod města s venkovem. Rozšířily se černé domácí pálenice. Pálí se tzv. lavorovice. Vysoké tresty jsou vyhlášeny na černé domácí zabíjačky.

Aby lidé uvěřili v konečné vítězství fašizmu byly vylepovány plakáty a Dřínov byl popsán velkýho písmeny "V"- Viktoria - vítězství.

Perzekuce postihovala i rodiny zatčených a popravených. Četní lidé organizovali pomoc i když to bylo přísně zakázáno. Šířily se protiněmecké výroky, sabotáže, porušovalo se nařízení a odvádění zemědělských produktů. Velmi populárním se stalo heslo "PP - Pracuj pomalu." V řadě závodů tak citelně poklesl výkon, narůstal počet zmetků. Neplnily se dodávky, nebo se alespoň opožďovaly porážky dobytka. se snažili fašisté upevnit si svou pozici. především pronásledováním každého projevu odporu. Zvyšovali útlak našeho lidu na všech úsecích včetně útlaku na hospodářském poli. Z hospodářského života vyloučili Židy. Bylo vydáno nařízení o přikazování pracovních sil k zemědělským pracem a přísná nařízení proti zdražování potravin. Při nedodržení hrozily veliké pokuty. Protože do té doby vzrostly značně ceny průmyslových výrobků, stouply ceny zemědělských produktů jenom nepatrně. Pokud chtěli zemědělci vystačit, museli prodávat za vyšší ceny. Mnozí z nich toho využili k osobnímu obohacení. Čestně obstála většina mlynářů i rolníků, kteří plnili svou národní i lidskou povinnost. Zásobovali lacino své příbuzné, ale i cizí lidi a podporovali rodiny uvězněných. Mlelo se a dělaly se domácí porážky na černo, mnohdy s nasazením vlastního života.

Němci poprve rekvírovali - zabavovali obilí pro vojenské účely a předepisovali osev. V srpnu byl zaveden tzv. lístek pro domácnost jako podklad pro vydávání potravinových lístků. V září bylo vydáno nařízení o přizpůsobení hospodářství v Protektorátu hospodářství Říše a byla zrušena celní hranice mezi Protektorátem a Německem. V praxi to nemělo velký význam. Clo se platilo jen z našeho zboží dováženého do Německa, aby nemohlo soutěžit s německým zbožím. Ze zboží dováženého k nám se clo neplatilo. Konec roku přinesl zvýšení úředních cen zboží oproti roku 1939 o 100 %. V září dostali občané rozkaz předložit doklady o arijském původu, aby prokázali, že žádný z jejich předků nebyl žid. Mnozí lidé si teprve uvědomili při shánění rodokmenů, že jsme starousedlým národem, obývajícím a pracujícím v této zemi několik století. Na úřadech byla zavedena dvojjazyčná razítka, napřed s německým textem. V rámci zavedení vnitřní úřední řeči byly zavedeny kurzy němčiny pro státní i jiné veřejné zaměstnance. Když Němci neuspěli se sbírkou pro německý Červený kříž mezi obyvatelstvem, obrátili se na veřejné úřady, které zaměstnancům "dobrovolně" strhly ze služného určitý obnos. Němci vyřešili dlouholetý spor a nařízením, během jednoho měsíce, se přešlo na všech silnicích z jízdy vlevo na jízdu vpravo. K útisku jazykovému docházelo na školách. Bylo vydáno nařízení o zavedení výuky němčiny od 3. třídy v českých obecných školách. Vyšlo několik nařízení o revizi školních knihoven. Správcové knihoven na některých školách zachránili "závadnou" literaturu, která v úkrytech přečkala válku. Celá řada naukových knih a zejména beletrie zmizelo ve sběru starého papíru. Cílem bylo odstranit ze všech úředních názvů a nápisů slovo "státní" a všechno, co připomínalo bývalou republiku. Němci se dali do plánovitého germanizování docela nezastřeně a metodicky. Dělali to přeškolováním učitelských sborů, napěchováním vysokého počtu hodin německého jazyka do vyuky a úpravou všeho učiva podle německé ideologie.

Nacisté vraždili chladnokrevně a promyšleně Židy. Uplatnili zásadu Starého zákona o vyhlazení až do třetího kolena.

Rok byl po neúrodě z roku 194O a kruté zimě hospodářsky velmi nepříznivý. Stavy dobytka poklesly.Zemědělci museli pod přísahou přiznat množství obilí, které sklidili a 3O. září bylo právo obchodovat obilím omezeno nařízením ústředních orgánů. Vedle zemědělců, kteří "šmelinařili"- keťasili a využívali lidské bídy, bylo mnoho těch kteří podporovali své příbuzné ve městech a prodávali i ostatním za mírné ceny. Po dědinách chodily hospodářské kontroly, které doprovázelo mnohdy vojsko a Schutzpolizei. Pokud tvořili doprovod naši četníci, podařilo se množství potravin ukrýt. Objevil se i nedostatek masa nakupovaného na potravinové lístky. Na silnicích a ve vlacích byly zavedeny kontroly, aby se zabránilo převážení potravin do měst.

Rok 1941

Napadení SSSR 22. června 1941 nacistickým Německem vytvořilo podmínky pro formování protihitlerovské koalice.

Podepsání spojenecké smlouvy zplnomocněnýni zástupci sovětské a československé vlády 18. července 1941 umožnilo na sovětském území organizovat československé vojenské jednotky. V té době byl na území SSSR ve starodávném Suzdale český legion, který vznikl pod vedením tehdejšího podplukovníka Ludvíka Svobody v Polsku. Poněvadž se již nemohl postavit do boje pro fašistům přešel na sovětské území. Postupně prošel legión řadou internačních táborů a přepadení SSSR fašistickým Německém prožíval za vysokými zdmi starého kláštěra, střežen ozbrojenými strážemi NKVD.

Nepříznivý průběh prvního období války zvyšoval důležitost zpravodajských informací z nepřátelského týlu a vyvstávala potřeba organizovat v německém zápolí záškodnické akce a sabotáže. Komisař vnitra SSSR, smutně proslulý Laurentij Berija se snažil vynutit násilím vyslání Čechů a Slováků pro plnění těchto riskantních úkolů. Aby nezaniklo organizační jádro jednotky bylo velení rozhodnuto dát k dispozici 12 osob. V úvahu přicházeli výlučně dobrovolníci. Z nich byli vybráni pro speciální výcvik a dopravu do Protektorátu čtyři: nadporučík Bohuslav Němec /krycí jméno Vítězslav Tarenza /, četař František Brauner / František Vrzal/, četař František Ryš /Ladislav Sedláček/ a svobodník Jan Kasík/ Jan Kořínek /.

Rozsahem i počtem zatčených patří čelné místo akci "S 1", jejíž počátek se odehrál na uzemí obce Dřínov.

Nedlouho po půlnoci 10. září vysadil dvoumotorový Douglas čtveřici parašutistů Východní skupiny československé armády, kteří přistáli v okolí naší obce. Přivezli sebou vysílačku, kterou vhodili do dřínovského parku. Při seskoku se parašutisté rozptýlili. Vzájemně se však nehledali, poněvadž znali ilegální adresy i místa srazu. Četař Brauner navázal spojení s domácím odbojem, pomocí něhož se paní Svobodová dověděla o radiostanici v Dřínově. Spolu se svou přítelkyní paní Raitovou navštívily známého místního řídícího učitele školy v Dřínově Stanislava Dedka. Požádaly ho, aby se v zahradě dřínovského zámku po vysilačce poohlédl. Situace byla o to složitější, že v dřínovském zámku v té době bydlela jednotka SS. Pod záminkou zajištění rostlin pro hodinu přírodopisu nalezl řídící dřínovské školy Stanislav Dedek v zámeckém parku vysílačku. Její převoz provedl MUDr. Alois Dubovský z Kroměříže, četnický praporčík František Pavličík z Rataj a paní Svobodová. První úkryt pro radiostanici byl zřízen v altáně zahrady domu pplk. Svobody v Kroměříži vede Květné zahrady. Po navázání kontrolního spojení s Moskvou se začalo s vysíláním z ratajské četnické stanice. Z počátku převážel radiostanici dvakrát týdně praporčík Pavličík a získaný radiotelegrafista rotmistr vládního vojska Špidla mezi Kroměříží a Ratajemi na kole. Pak byla uložena u Emila Semeráda, který bydlel nedaleko četnické stanice. Fašisté intenzivně začali zaměřovat v okolí Rataj vysílačku a byla proto odvezena autem MUDr. Krajného zpět do Kroměříže, kde byla naposledy u Boženy Čočkové v Chobotě. Počátkem listopadu ji praporčík Pavličík dopravil na nádraží a Ladislav Špidla ji převezl do Brna. Koncem roku 1941 ji fašisté vypátrali.

Samotné vysazení bylo celkem úspěšné, skupina však neunikla nástrahám gestapa. Po několika dnech byl nalezen padák a další výstroj Kasíka, který si při dopadu poranil obličej a nohu. Hlášení o tom se dostalo na gestapo, které již mělo informace od zrádce, konfidenta Ferdinanda Čihánka, který byl původem ze Střílek. Jako člen jiného desantu z SSSR, vedeného Janem Restlem, se sám 3O. září 1941 dobrovolně přihlásil na gestapu v Olomouci a zavázal se ke spolupráci s fašisty. Gestapo v Ostravě, Olomouci i Brně intenzivně pátralo, zatýkalo a vyslýchalo. Při jednom z výslechů získali jméno parašutisty Ryše. Okamžitě zatkli jeho bratra a manželku a po drastickém výslechu Rudolf Ryš vyzradil jména dalších výsadkářů a stal se spolupracovníkem gestapa. Osud výsadkářů byl tím prakticky zpečetěn.

Několik dnů po seskoku se příslušníci výsadku S 1 shromáždili ve Svobodově domě, který se stal jejich nejčastějším úkrytem. Tam léčil MUDr. Dubovský velitele výsadku npor. Němce ze zápalu plic. Gestapo na tento dům zaměřilo velkou pozornost. V září provedlo tři prohlídky. Při jedné byli přítomni v domě také parašutisté Němec, Ryš a Brauner. Zachránili se útěkem přes půdu a střechu domu. Při další návštěvě byl přítomen četař František Ryš. Také on se zachránil útěkem přes střechu sousedního domu a s okapu se spustil otevřeným oknem do místnosti. Od stolu na něho užasle zíral sousedovic čtrnáctiletý chlapec Josef Dvořák " U Svobodů je gestapo, musel jsem utéct", vysvětlil mu Ryš. " Dovedeš mlčet?" " Dovedu"! Podali si na to ruce. A skutečně své slovo dodržel a do konce války o tomto setkání pomlčel.

Zrádce Rudolf Ryš postupně sjednal v Ostravě schůzky s výsadkáři Němcem, Braunerem a Kasíkem. Všechny je nechal gestapem zatknout. Františku Ryšovi se podařilo unikat i se šifrovací tabulkou k vysílačce. Pozornost gestapa se soustředila na kroměřížský byt Ireny Svobodové. Několikrát se pokoušeli pomocí konfidentů získat informace, ale marně. Irena Svobodová vytušila, že s ní hraje gestapo nějakou zapletenou hru. Varováním se stalo zatčení praporčíka Pavličíka a současně ilegálně odeslaný moták ředitele Raita, který byl vězněn v Kounicových kolejích . Po poradě s MUDr. Dubovským okamžitě opustila s dětmi Kroměříž a skrývali se v Nezamyslicích. Později našli útočiště na Českomoravské vysočině. Syn Mirek Svoboda byl při jedné z cest, kdy udržoval spojení s parašutisty, byl zatčen v listopadu v Nezamyslicích. Po tvrdých výsleších, při kterých nic nevyzradil, byl převezen do koncentračního tábora Mauthausenu.

Listopadové zatýkání probíhalo na všech místech, kde se výsadkáři desantu S1 pohybovali. Zatčena byla Ludmila Raitová se synem, její sestra Marie Štěpánová, MUDr. Alois Dubovský, Josef Švagera, František Kozubek, Bohdan Sahánek , Bohumil Brázda a okresní četnický strážmistr Medek z Kroměříže. Zatčeni byli také všichni příbuzní Svobodovy rodiny. Z Kroměříže to byli manželé Strakovi. Celkem bylo zatčeno přes 160 vlastenců, z nich bylo 93 popraveno nebo umučeno v koncentračních táborech.

Příběh výsadku S 1, čtveřice parašutistů a desítek vlastenců, kteří jim pomáhali a zaplatili svou obětavost utrpením a mnozí i smrtí, nepatřil do listopadu 1989 k oblíbeným tematům ideologicky řízené propagandy. Akce byla záměrně utajována i když přišla z východu. Mluvilo se o ní jen okrajově a skutečnost nesměla být vynášena na světlo. Tak bylo zapomenuto i svědectví Antonína Hrubana vydaného v Prostějově v roce 1945, které vyvrátilo likvidaci parašutistů a jejich pomocníků v plynových komorách, umučením, svržením ze "skály parašutistů" nebo výstřelem do týla. Ve skutečnosti byla pro místo popravy těchto moravských mučedníků vybrána kamenná zeď pod pověstnými 186 schody žulového lomu v Mauthausenu. U jezírka pod tzv. stěnou padákových agentů, odkud esesáci shazovali vězně ze msty, byly rozmístěny dvacet metrů od místa popravy dva kulomety MG- 42. Pak bylo šedesát mužů ve spodním prádle seřazeno a byl jim přečten rozsudek. Český tlumočník pravil:" My všichni jsme odsouzeni k smrti"! Nastalo ihned loučení a podle rozkazu svlékání košil. Popravované vyvolávali podle jmen a na rozkaz hauptsturmführera SS Bachmayera se rozštěkaly kulomety. Šest občanů Kroměříže položilo své životy na oltář vlasti.

Mezi uvedenými chyběla jména popravených mimo den 7. 5. 1942. Byli popraveni na jiných místech nebo v jiném termínu. Je znám osud vězně č. 2926 teprve 18.letého Kroměřížana, skauta Mirka Svobody. Jako prvnímu z řady mučedníků, ukončila jeho život dne 7. března 1942 injekční stříkačka s kapalinou, která měla smrtící účinek. Podal ji lékař v bílém plášti, pod nímž mu vyčníval límec esesácké blůzy se smrtihlavem.

Učitelé museli povinně skládat zkoušky z německého jazyka a absolvovat přeškolení v dějepisu, kde se vyučovalo jen o velkoněmecké říši. Ze školní knihovny musela být odstraněna většina knih českých spisovatelů a vše co připomínalo bývalou republiku. Byl zaveden povinný pozdrav učitele i dětí nacistickým pozdravem- zdvižením pravé ruky. Aby se ušetřila elektrická energie, byl stanoven začátek vyučování v zimním období na 8.30 hod. Zavedeny byly vyučovací hodiny v délce 50 minut. Z počátku bylo možné vzpomínat výročí ku př. J. A. Komenského a Antonína Dvořáka. To vše bylo nahrazeno oslavami narozenin vůdce, Adolfa Hitlera, Emila Háchy, výročí zřízení Protektorátu Čechy a Morava.

Rok byl také ve znamení boje proti legionářům, kteří byli propouštění ze zaměstnání a předčasně penzionováni.

Perzekuce českého národa vyvrcholila po nástupu nového říšského protektora Heydricha. Lidé byli zatýkání a odváženi do koncentračních táborů, mučeni a popravováni.

Němci se svými spojenci dobyli téměř celé evropské území. Všechna města a obce byla od plotů až po silnice popsána písmenem V - Viktorie- vítězství, aby lidé uvěřili v konečné vítězství fašismu na celém světě.

Koncem roku vysílal zahraniční rozhlas z Londýna i Moskvy zprávy o zpomalení a zastavení "bleskové války". Lidé přes zákaz poslouchali zprávy ze zahraničí i když jejich poslech byl ztížen speciálně zřízenými rušícími stanicemi. Poslouchání rozhlasu posilovalo lidi. Anekdoty zesměšňující okupanty vyprávěné meyi lidmi od ucha k uchu se šířily tak rychle, že přeletěla frontu a večer je vysílal zahraniční rozhlas.

Rok 1942

Okupanti stupňovali pracovní nasazení. Vyšlo nařízení o pracovní povinnosti mužů od 17 do 65 let a žen od 17 do 45 let. To byla voda na mlýn představeného pracovního úřadu, Karl Penky. Tento rezavý kroměřížský Němec, aby získal nové pracovní síly pro nasazení do říše, uzavíral prostřednictvím okresního úřadu ve městě i na venkově obchody a živnosti. Pracovní podmínky se stále zhoršovaly. Do říše byl nasazen celý ročník dvacetiletých hochů a dívek, proslulý " ročník 21". Zvětšoval se hospodářský tlak na Protektorát. Byly zvýšeny dodávky obilí i masa. Aby měli Němci lepší kontrolu nad mletím mouky, došlo k zavírání menších mlýnů a omezení mletí jen na některé dny. Ve většině mlýnů se mlelo dál bez povolení "na černo" se mlelo dál, což bylo štěstím pro podvyživené české obyvatelstvo. Nejlepším svědectvím byl stav oběživa v Protektorátě, které se od 15. března zvýšilo za tři roky trojnásobně.

Na východní frontě začíná rozhodující bitva u Stalingradu a bitva o Kavkaz. V závěru roku je uzavřen velký obkličovací manévr a začala příprava a vlastní postup postup vojsk na Donu. Němci na východní frontě mrzli a organizovali tzv. zimní pomoc. Vylepovali plakáty se zuboženým německým vojákem, ovázaným hadrami s prosbou o teplý oděv a prádlo pro nacistické vojáky. Výsledek byl zanedbatelný. Vstup USA do války a zastavení bleskové války posilovalo občany.

Od poloviny roku 1941 byly vysílány do protektorátu parašutistické výsadky z Velké Britanie. Měly za úkol obnovení přerušených radiových spojení s odbojem, v některých případech i sabotáže. Zvláštním úkolem byla pověřena skupina Anthropoid. Její členové, Čech Jan Kubiš a Slovák Jozef Gabčík, provedli v květnu 1942 atentát na zastupujícího říšského protektora Heydricha. Německá pomsta byla krutá. Organizátorem byl protektorátní státní tajemník K. H. Frank. Noviny byly plné sloupců s černými rámy, které obsahovaly jména popravovaných, kteří "schvalovali atentát". Brutální teror vyvrcholil vyhlazením obcí Lidice u Kladna a Ležáky u Chrudimi. Nacistická pomstychtivost si vyžádala životy 339 lidických a 54 ležáckých mužů, žen a dětí. Lidická tragedie však vyburcovala svědomí lidí na celém světě. V mnoha státech byly některé obce nazvány na pamět Lidic.

Rok 1943

Vyšlo nařízení o odstranění krátkých vln z rozhlasových přijímačů, aby se znemožnilo poslouchání londýnského a moskevského rozhlasu. Lidé směřovali se svými rozhlasovými přijímači do sběren, kde pod přísným dohledem "kuchali" odborníci z elektrotechnických závodů krátké vlny. Lidé si však velmi brzo pomohli zavedením tzv. "churchilek", pojmenovaných po ministerském předsedovi Velké Britanie Churchillovi. Přestože se poslouchání zahraničního rozhlasu trestalo káznicí nebo i smrtí, jak to hlásal červený lístek na každém přijimači, poslouchala se "Kroměříž" vesele dál. Tehdy se všeobecně říkalo "poslouchat Kroměříž" tj. kromě / mimo/ říšský, tedy zahraniční rozhlas. O zprávách se v rodinách i v užších kroužcích na pracovištích debatovalo. Několik občanů však bylo na udání Němců nebo kolaborantů za poslech vězněno.

Německým fašistům se po celou dobu okupace nepodařilo umlčet český lidový humor a satiru, beroucí si na mušku především okupanty a jejich přisluhovače. Pro sešměšňování " Velkoněmecké Říše" se celá řada našich lidí dostala do koncentračních táborů. Anekdota dokázala sesměšnit stejně frontový úspěch jako neúspěch a měla snad i křídla. Zrodila se jako národní písnička a začala svoji pouť od úst k ústům až se dostala i do té nejodlehlejší vesnice. Mezitím stačila přeletět frontu a vysílaná londýnským rozhlasem znovu rozesmála odmlčená ústa. Často se tato satira prolínala se soudobým bájeslovím, které mimo jiné zrodilo postavu záhadného Franty Péráka, muže pohybujícího se pomocí silných pér na nohou, který stále unikal nacistické policii.

Na jednání Teheránské konference ve dnech 28. listopadu- 1. prosince se sešel Stalin, Roosevelt a Churchill a podepsali společnou deklaraci o akcích proti Německu a o poválečné spolupráci. Zde si spojenci rozdělili sféru vlivu a naše republika spadla do ruské sféry. Za jedenáct dní po této konferenci uzavřel prezident Beneš, donucen okolnostmi, Smlouvu o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci se SSSR . Tato smlouva rozhodla na plných 45 let o dalším osudu naší republiky.

Rok 1944

S přibližováním fronty a tím ztrátou zdrojů na Ukrajině, stával se protektorát hlavním dodavatelem zemědělských výrobků. Na základě nařízení byly sestaveny v každé obci hospodářské rady, které měly posuzovat, zda mohl jednotlivý zemědělec splnit předepsané dodávky. Když toto nařízení zklamalo byly zřízeny tzv. krajské létací komise. Bujel černý trh a drahota. Za kilo sádla, jehož úřední cena byla na potravinové lístky 21,6O korun se platilo i přes 1.000 K. Za kilo masa, které úředně stálo 17 K se platilo 500 K. Jedno vajíčko stálo 10 K. To vše při platech okolo 1.600 K. Příděly dané potravinovými lístky nestačily. K hospodářským zákazům a omezením byly přidány přísné tresty za černé porážky.

Červnová, odložená invaze západních spojenců ve Francii a postupné přibližování spojeneckých základen na italské frontě umožňovalo vést leteckou válku, které se zúčastňovali také piloti čs. perutí. Za příznivého počasí prolétávaly nad naší obcí svazy v síle několikati stovek letadel. První hromadný přelet anglo - amerických bombardovacích letadel, chráněných stihačkami se uskutečnil dne 6. července 1944 a den ode dne se tyto přelety ze základen ve střední Italii stupňovaly. Z počátku létaly svazy letadel ve velkých výškách a jejich cílem byly továrny ve Slezsku. Letadla shazovala staniolové proužky, které rušily německé radary. Letáky posilovaly vědomí obyvatel , že se blíží osvobození.

Z počátku se snažili fašisté o aktivní obranu a docházelo k následným sestřelům a havarijím. Piloty letadel byli často synové českých a slovenských rodičů žijících v Americe. Tak při leteckém boji který se odehrála dne 22. srpna 1944 nedaleko, Dřínova nad zborovickým a ratajským lesem ztratila 15. americká letecká armáda tři letadla.

Toho dne se uskutečnil nálet na komplex rafinerií ve Slezsku. Poručík Hoffman letěl na letounu Wingman a byl spatřen, když útočil na německou stihačku FW 19O. Ve stejnou dobu v nedalekém prostoru útočilo letadlo typu P - 51 Mustang, které pilotoval dalším americký pilot Charles Wessely Bratton na jiný německý letoun. Podle očitých svědků se letouny poručíků Brattona a Hoffmana okolo 11.25 hod. srazily. Zahynul pilot poručík James Hoffman z Texasu. Jeho stihačka dopadla asi 100 m severně od silnice mezi Věžkami a Zlobicemi, asi 500 m od obce Věžky a zabořila se i s pilotem na poli zv. Pátý červenec hluboko do země. Na padáku se zachránil a byl podle hlášení četnické stanice ve Zborovicích zajat četníkem Čepičkou pilot Charles Wessely Braton narozený 28. 12. 1921. Jeho letadlo dopadlo asi 500 m severně od Nětčic. Třetí americká stíhačka havarovala v 11. 45 hod. asi 1 km severozápadně od Nětčic, na okraji lesa v místě tzv. Kusá hora a shořela. Pamětníci uvádějí, že v leteckém souboji z ní po zásahu uletělo křídlo a začala hořet černým kouřem. Stíhačku pilotoval Charles Wilge narozený roku 1921. Také jemu se podařilo zachránit na padáku. Po dopadu na zem došel k svému ještě hořícímu stroji, hodil do ohně doklady vyjmuté z kapsy. Zajali ho němečtí vojáci. Letoun dopadl do Ratajského lesa do prostoru zvaného Kusá hora a shořel.

Ostatky poručíka Jamese E. Hoffmana byly převezeny na kroměřížský hřbitov. V roce 1946 byl u Věžek odhalen Jamesi Hoffmanovi narozenému 21. 10. 1922 v Texasu pomníček. Při vzpomínce 50. výročí této tragedie byl uskutečněn pietní akt před kterým se dne 18. srpna 1995 podařilo nalézt a vykopat zbytky jeho stroje. Pilot Hoffman v době od 24. 5. - 31.7. 1944 sestřelil 6, 5 německých letounů. /Polovinou se hodnotil sestřel dvěma piloty/

V listopadu a prosinci uskutečnila americká letadla nálety na Brno, Zlín a Hodonín. U náletů na Brno a Zlín se objevila domněnka, že nám Američané škodí zbytečně a příliš pozdě. Nálet zažila také první obec kroměřížského okresu Uhřice. Při odlehčování letadel bylo shozeno několik bomb, které si vyžádaly prvních osm obětí přímé válečné akce.

Koncem roku 1944 se i do našeho okresu přesunula ze Slovenska část partyzánů. Již v září se roznesly po městě zprávy, že jsou v Chřibech partyzáni. Část zbraní si přinesli ze Slovenska, část získali bojem nebo i dobrovolně od maďarské armády, která procházela naším okresem. Některé zbraně byly ukryty z doby první republiky. Někdy se k partyzánům přidávali i lidé, kteří se chtěli obohatit, nebo si s někým vyřídit své vlastní účty. Na ty se většinou brzo přišlo a byli zneškodněni.

Rok 1945

S příchodem roku 1945 občané sledovaly s velkými nadějemi zprávy o postupu vojsk protihitlerovské koalice, osvobozující Evropu z východu i západu. Rusové zahájili zimní ofenzívu a německá fronta se v Polsku zhroutila. Frontové zařízení se vozilo drahou do vnitrozemí.

První cizí armádou, kterou poznali také dřínovští občané byli Maďaři. Vraceli se z neslavné spoluúčasti na bojích z Němci z východní fronty a zdrželi se v obci od 17. února až do 18. dubna 1945. Byli ubytováni ve škole, v zámku i v soukromých domech. Koně byli po stodolách, velmi nuzně živeni a mnoho jich denně uhynulo. Budovu i vnitřní zařízení vojsko poškodilo a bylo potřeba provést velké čištění a dezinfekci budovy. Maďarské vojsko mělo strach z krutosti Němců. Nejvíce se však báli partyzánů, kteří je často napadali a odzbrojovali.

Fronta se kvapen blížila a koncem dubna zesilovaly detonace leteckých bomb a hřmění děl. Občané se radili o budování krytů a úkrytů. Docházeli většinou k přesvědčení, že bude nejlépe v ústranní vybudovat úkryty, jak pro lidi, tak pro živobytí a kryty maskovat. Potrava a šatstvo bylo zakopáno do země.

Na drahách začal zmatek a nepravidélná doprava. Také trať Kroměříž - Zborovice a Nezamyslice - Morkovice byla přeplněna vagóny s různým nákladem. Německá vojska byla všude na ústupu, ale vzdát se nemínila.

Postupně se zvyšovala intenzita partyzánského boje, který přenesl i do blízkosti Dřínova.

Mezi nejrozsáhlejší akce patřila sabotážní akce uskutečněná na železniční trati byla uskutečněn 26. února 1945.. Tři partyzáni obsadili nádražní budovu v Morkovicích, kde vykonával službu přednosta stanice Alois Zavadil se zaměstnancem Vladimírem procházkou, členem ilegální skupiny mládeže. Tříčlenná skupina odešla směrem ke Koválovicím, jako zajištění proti případnému příchodu hlídky maďarských vojáků, kteří trať střežili. Ostatní účastníci akce odešli k cisternám a začali je vypouštět. Během vypouštění došlo ke komplikacícm, kdy výtok u některých cisteren postupně slábl. Bylo totiž potřeba otevřít horní nalévací otvory, aby do cisteren vnikal vzduch. Potřebné nářadí přinesl ihned Vladimír Procházka a k pomoci se nabídl i přednosta stanice. Celá akce trvala dvě hodiny. Pozdějším šetřením gestapo zjistilo, že partyzáni vypustili z 24 cisteren 512 600 litrů pohonných hmot v hodnotě několika milionů říšských marek, 4 cisterny poškodili, aniž vytekl jejich obsah, z části vypustilicisternu s čistým lihem. U dalších 23 nákladních vozů byly odtrženy blomby a z nich odneseny nebo zničeny součástky stejnokrojů. Na závěr sabotáže přerušilipartyzáni nádražní telefon a telegraf. Přednosta Zavadil i železničář Procházka museli s partyzány odejít a byli propuštěni pod příslibem, že sabotáž budou hlásit až ráno. Partyzáni chtěli původně přednostu stanice svázat, aby měl alibi.

Teprve ráno ohlásil přednosta Zavadil událost na četnické stanici v Morkovicích. Brzo se dostavilo gestapo a další vyšetřovací orgány. Přednosta Zavadil byl zatčen, vyšetřován a 12. března 1945 v Brně popravem. Jako důvod bylo uvedeno, že sabotáž pozdě ohlásil. Vladimír Procházka ještě před příjezdem gestapa uprchl a později se stal příslušníkem partyzánského oddílu Juraj.

K další významné akci došlo na zámku v Hošticích. Velitel okupační armády z roku 1939 v Kroměříži bývalý plukovník Wehrmachtu se vrátil po válečné anabazi jako generál, ověnčený řadou vyznamenání, opět do Kroměříže. Rozhodl se navštívit svého známého z počátku okupace hraběte Dubského a jeho zámek v Hošticích. O uvedené návštěvě se dověděli partyzáni a předem 18. dubna obsadili zámek. Přestřihli telefonního vedení, které spojovalo rovněž záměk s protipartyzánským jagkomandem v Litenčicích, zajistili hraběte a rozestavili stráže. Po klidném odpočinku následujícího dne obnovili telefonní spojení. Rozruch nastal po deváté hodině ranní. Pozorovatel ohlásil příjezd automobilu k zámku. Jeden z partyzánů převlečený za zámeckého sluhu uvítal v zámecké chodbě generála von M"ulllera. Jeho radost, že je opět ve známých místech netrvala dlouho. Generál byl i se svým průvodcem v tichosti zajat. Stejně dopadli i dva vojáci, kteří zatím čekali v autě a které do zámku pozvala služebná. Asi po půlhodině přijelo k zámku další vozidlo s pětičlennou posádkou, kterou opět statečná služebná rovněž pozvala do zámku. Zbraně v rukou partyzánů vykonaly své a zajatci byly odvedeni do sklepa, který se proměnil ve vězení. Odpoledne přijela na zámek dcera hraběte Elisabeth Dubská - Eichlerová, která udržovala velmi přátelské styky s okresním hejtmanem v Kroměříži dr. Koblischkem. Partyzáni toho ve svých plánech využili. Mladá hraběnka musela telefonicky pozvat svého přítele na návštěvu. Hejtman pozvání přijal a tak se nastražena past začala uzavírat potřetí.

Další pobyt se stal pro partyzány nebezpečný. Po dokončení výslechů a likvidaci generálova doprovodu odešli partyzáni za soumraku do nedalekých Chřibů.

Když se okresní hejtman nevrátil do Kroměřříže nastala po něm sháňka. Pomocí jagkomanda zjistili fašisté teprve ve tři hodiny ráno 2. dubna skutečný stav věcí. V zámeckém sklepě našli jednoho člena doprovodu generála, který byl při likvidaci zasažen, ale zůstal naživu. Spolu s hrabětem podal svědectví o událostech v zámku. Okolo šesté hodiny ranní dorazil z Kroměříže přivolaný oddíl vojáků a příslušníků SS. Společně s jagkomandem obsadila trestní jednotka celé Hoštice. Občané byli vyhnáni z domů na náves a odtud odvedeni na nádvoří zámku. Rozhodnutí o fašistické odplatě bylo kruté. Obec byla určena k vypálení a za každého Němce zastřeleného partyzány mělo být popraveno deset místních občanů. Došlo i na ustavení skupiny na vykopání hromadného hrobu v zahradě zámku.

Hoštice nakonec nestihl osud Lidic a Javoříčka a exekuce nebyla vykonána. Nešlo ohleduplmost, ale ve prospěch Hoštických mnoho faktů. Za nevinnost občanů Hoštic se zaručil hrabě Dubský i mladá hraběnka. Jistě však sehrála rozhodující úlohu blízkost fronty a písemný nzkaz, který sliboval likvidaci německých rodin v okolí a zajatého generála, bude - li jedinému občanu Hoštic zkřiven vlas na hlavě.

Partyzáni se zajatým generálem a okresním hejtmanem se dosali přes dvůr Kamínka nad Roštínem do Újezdska a Milovic, Zde se uskutečnil partyzánský soud s generálem M"ullerem a bylo rozhodnuto uvědomit o jeho zajetí Sovětskou armádu. Okresní hejtman dr. Koblischek byl odsouzen jako zrádce národa k smrti a v lese nedaleko obce byla vykonána jeho poprava.

Za deštivého nedělního rána 29. dubna přijel do Dřínova německý štáb. Obsadil místní obecnou školu a zřídil si v ní kanceláře. Blížící fronta donutila štáb v zápětí k spěšnému odjezdu. Odpoledne přišlo do Dřínova asi 80 mužů německé posádky a obsadili předem připravené pozice umístěné 200 - 400 m od obce. Obranné postavení tvořilo oblouk mezi silnicemi Dřínov - Pavlovice a polní cestou Dřínov Tětetice. Kolem dvora Srnov se zakopalo německé dělostřelectvo a okolo dvora se rozmístila pěchota. Na Srnově byly také oddíly smutně proslulých SS. Svoji bojovnost a důkladnost projevili odřezáním ovocných stromů rostoucích v okolí dvora, ve výšce jeden metr od země. Použili jich k maskování děl. Přitom kousek od Srnova je les, byl dostatek vhodnějších stromů. V samém dvoře si nepočítali lépe. Ukradli veškerý dobytek a majetek bývajících dělníků, kteří ze strachu odešli s rodinami do Dřínova. Co nemohli ukrást, alespoň zničili.

Dotyk s nepřítelem zahájily rumunské jednotky 1.května odpoledne. Tanky vysadily v Uhřich rumunskou pěchoty a současně začalo střílet lehké dělostřelectvo. K němu se připojilo dělostřelectvo z osvobozených Tetětic a Tištína. Postup rumunské pěchoty z Uhřic podél potoka byl zastaven boční kulometnou palbou. Rumunským jednotkám postupujícím od Tetětic se podařilo probjovat až k Dřínovu. Za těchto bojů byl zapálen dům Františka Stáně č. 41, stodola Josefa Sedláka a hospodářská budova obecné školy. Dům Hejče č. 73 se podařilo uhasit. Chování německých vojáků se vyznačovalo nenávistí a drzostí. Při prosazování svých požadavků neváhali použít vyhrůžek použití zbraně.

V časných hodinách 2. května se rozpoutal tuhý boj. Praskaly šrapnely a déšť střel byl tak hustý, že nebylo možno ani na chvíli opustit kryty. Zapálena byly další budovy. Dům Boh. Hejče byl znovu zapálen a zcela vyhořel. Od něho chytil sousední dům Jana Vyskočila č. 66, dále dům Františky Štěpánové, Josefa Řezáče č. 47. Pod neustálým tlakem osvobozeneckých vojsk rozhodli se Němci opustit obec. Do domů stříleli panceřové pěsti. Poškodili několik domů, ale díky některých obětavých občanů se podařilo zabránit dalšímu rozšíření požárů. Německý kulometč zakopaný u obecního domu, střílel až do poslední chvíle, než se jej podařilo obchvatem od Pavlovic zlikvidovat. Teprve potom ustoupili zbylí Němci na Vlčí Doly, stříbrnický a křenovský les. Odpoledne 2. května okolo 14. hodiny vstoupili do obce první rumunští vojáci. Na pokraji obce je již očekávali s občerstvením někteří místní muži. Krátce po příchodu rumunského vojska, kteří sdíleli radost osvobozených občanů vyvěsil František Konečný na věž zámku československou vlajku. Stalo se tak i přes varování, některých opatrníků, kteří po prožitých hrůzách měli obavy, že by se mohli Němci vrátit a na občanech se krutě mstít. Byly to však zbytečné obavy a rumunská pěchota po krátkém odpočinku pronásledovala rychle ustupující Němce. Z Dřínova se k rumunské pěchotě přida mmístní občan, krejčovský dělník Josef Vybíral. Znalostí terénu přispěla osvoboditelům při osvobozování Vlčích Dolů, Zlobic, Kroměříže a Kojetína.

V osvobojovacích bojích padlo na území Dřínova šest rumunských vojáků. Byli pohřbeni na hřbitově v Pavlovicích, později exhumováni a převezeni na společný hřbitov osvoboditelů Moravy do Brna.

Oběti II. světové války

Kontakt

 telefon     starosta:     734 314 272
                           573 373 023


          hospodářka: 734 314 271
                           573 373 031

Obec Dřínov
Dřínov čp.155
768 33 Morkovice

číslo účtu : Česká spořitelna, a.s. 1483098309/0800
  
email  obec@drinov.cz

       starostadrinov@seznam.cz

Úřední hodiny

 pondělí, středa 8.00 - 17.00 h
 polední přestávka 12.00 - 13.00 h

Novinky na e-mail

Email *:

Jméno *:

Zrušení odebírání

Programy ke čtení dokumentů

Ikona DOC souboru

MS Word Viewer
(soubory DOC)

Ikona PDF souboru

Acrobat Reader
(soubory PDF)

Čas poslední aktualizace: 07.09.2016 v 08:25
Oficiální stránky © 2010
webdesign: Origine

Portal goc    MOOL     Czech point     Policie       Zlínský kraj    Kroměříž    Knihovna       Morkovice-slížany

http://kynologiemorkovice.webnode.cz/