Obec Dřínov

Knížata z rodu Přemyslovců považovala veškerou půdu v zemi za zeměpanský majetek. Jeho správu svěřovala v určitých oblastech svým oblíbencům, vojenským náčelníkům a členům vojenských družin. Z nich vznikala šlechta a společenský řád, který potom ovládal naše země téměř po tisíciletí. Moravským markrabím byl v letech 1333 - 1346 Karel IV. Osvědčil se jako dobrý hospodář a ponechal si správu Moravy i tři roky po zvolení českým králem. Po něm zastával tento úřad ještě celých 26 let jeho mladší bratr Jan Jindřich. Všechny majetkové převody byly již podle nařízení Karla IV. zapisovány do zemských desek. Mnohdy se však stávalo, že že koupě a prodeje, převody, dědictví a jiné změny ve vlastnictví majetku probíhaly v tak rychlém sledu, že nestačily být ani zaznamenány ani do uvedených desek. K takovému stavu došlo i v držení dřínovského statku. Dřínov, jako samostatné panství, náležel od 14. století vladykům z Dřínového / lidově také Dřínoví /. Tento zemanský rod se v Dřínově udržel celé století.

Dřínov nacházíme na nejstarších mapách Moravy - Moravie:

1575 - Fabricius Otzinovo Dorf
1620 - Kaerius Otzinow Oppidum Pagus
1627 - Komenius Dřínoví Oppidum
1692 - Da vignola Drinowe
1692 - Coronellii Otzinow Terra cor Fortezza

V první písemné zprávě z roku 1348 se připomíná Dřínov jako majetek Jiřího / Jíljího / z Bojanovic, který jej spolu s Věžkami a Bojanovicemi postoupil svému synu Jiřímu. V roce 1353 se stal šlechtickým zbožím.Od roku 1371 se připomíná vladyka Jakub z Dřínového. Jako výtečný hospodář přikoupil k Dřínovu vesnice Vlčí Doly, Srnov, Tetětice, Uhřice.

V roce 1410 získal od markhraběte Jošta část Zdounek. Dědicem Dřínova po roce 1418 se stal stejnojmenný syn. Své manželce Anně z Víckova v roce 1437 zapsal jako věno na vsi a dvoru s dvěma poplužími v Dřínově 130 hřiven grošů a odprodal Vlčí Doly.

V roce 1446 koupil za 479 hřiven stříbra Dřínov Jan Kalafus z Ostrova. Nový majitel pocházel ze starobylého rodu pánů z Říčan a stal se zeťem proslulého husitského hejtmana Jana Čapka ze Sán. Jako příslušenství Dřínova uvádí ves dvůr o dvou poplužích, polnosti vzdělané i nevzdělané, poddaní, roboty, platy, zahrady, Uherský rybník a poprve i mlýn. Rovněž poprve je vyslovena zmínka o tvrzi /municio/. Od svého tchána dostal zápis na hrad Valdštejn. Sám vlastnil ještě Ostroh a pravděpodobně i Hukvaldy. Dřínov nebyl jeho sídlem. Okolo roku 1450 postoupil Dřínov svému bratrovi Jiřímu a sestře panně Anežce. Od nich koupil ještě před rokem 1460 Dřínov Prokop z Domamyslic. Ve vkladu do zemských desek provedeném až v roce 1466 se navíc objevují nový rybník a rybník na poli Uhřickém. K rybářsví patřily čtyři haltýře /sádky/. Prokop sice držel Dřínov ještě 30 let, ale jeho jméno se objevovalo v soudních zápisech pro četné dluhy. Splácel je pomalu a neochotně. Tři roky po jeho smrti v roce 1502 musela ovdovělá manželka Eliška z Wolfenberka přinucena pro zadlužení prodat Dřínov Václavu Čechovi z Hrádku.

Přes 8O let bylo dřínovské zboží v rukou vladyků. Jako majitelé či spolumajitelé se po roce 1521 vystřídali syn Ctibor Čech, jeho bratranec Václav a Ctiborův bratr Jaroš. Směnou nebo koupí se stal jediným vlastníkem a s jeho jménem je Dřínov v zápisech spojen ještě v roce 1527. Nejznámějšími členy roku se pak stali stejnojmenný otec a syn Mikuláš z Hrádku a Dřínova. Mladší Mikuláš byl českým bratrem a nechal se biskupem Vilímem Prusinovským získat pro katolickou víru. S biskupovou finanční podporou studoval na jezuitských kolejích v Olomouci a v Praze. Teologii dokončil v Římě a byl jmenován kanovníkem. Protože byl poslední svého rodu, rozmyslel se jinak. Složil kanovnictví a stal se nejvyšším zemským písařem a moravským podkomořím. Oženil se v roce 1578 s Bohunkou Krčmovou z Koněpas. Měl s ní šest dětí. Pět z nich zemřelo v dětském věku. Mikuláš v roce 1597 zemřel předčasně na souchotiny a zanechal své potomky v bídě. Již v roce 1579 prodal tvrz a ves Dřínov s pivovarem, ves Medlov, část Vlčích Dolů a pustou ves Srnov Janu Syrakovskému z Pěrkova a na Staré Vsi.

Nový majitel si Dřínova mnoho neužil a aniž ho celý zaplatil, zemřel. Došlo k novému prodeji tentokrát přesvědčenému utrakvistovi Petru Skrbenskému z Hřiště a na Bělkovicích. Byl ze staré moravské rytířské rodiny, která kvetla až do nejnovější doby. Lev svobodný pán Skrbenský z Hřiště se v roku 1599 stal pražským arcibiskupem a posléze kardinálem. Lze předpokládat, že právě on nechal přestavět starou dřínovskou tvrz v renesanční zámek. Okolo roku 1595 Petr Skrbenský Dřínov s Medlovem, pustým Srnovem a částí Vlčích Dolů prodal Jiřímu Přepyšskému z Rychmburku. Vlastník pocházel z východočeského zemanského rodu sídlícího na jmenovaném hradě u Rychnova n/ Kněžnou. Zemřel po roce 1613 a Dřínov zdědili jeho synové. Každý byl již dospělý a vlastnili nějaké zboží. Proto již v roce 1615 prodali Dřínov Bernartu Skrbenskému z Hřiště, synovci jednoho z bývalých majitelů. Stejně jako jeho strýc byl Bernart přesvědčeným evangelíkem. Pro aktivní účast na stavovském povstání byl mu Dřínov v roce 1621 konfiskován.

Přehled držitelů Dřínova od roku 1348 do roku 1621
1348 - 1353 Jiří (Jílja) z Bojanovic ml. a st.
1353 - 1371 Jakub z Dřínového
1371 - 1418 Zbyněk z Dřínového
1418 - 1446 Zbyněk z Dřínového ml.
1446 - 1460 Jan Kalafus z Ostrova a Říčan
1460 - 1489 Prokop z Domamyslic
1490 - 1523 Václav Čech z Hrádku
1523 - 1535 Jaroš Čech z Hrádku
1535 - 1579 Mikuláš Čech z Hrádku st. a ml
1579 - 1596 Petr Skrbenský z Hřiště
1596 - 1606 Přepyský z Rychenburka
1606 - 1610 Jiřík Třepický (Přepyský) z Rychnburku
1615 - 1621 Bedřich Skrbenský z Hřiště